Klausová na Slovensko, Mareš do Kanady, Fischer do Rakouska, Vondra do Izraele... A Remek do Ruska.
Tak jsem si tak procházel zprávu na jistém serveru a zaujalo mě, jak je to u nás s velvyslanci. Vždy jsem - naivně - předpokládal, že takovýto post by měl zastávat člověk fundovaný a znalý, nejlépe zabývající se dlouhodobě danou zemí, v níž nás reprezentuje (v Číně sinolog, v Japonsku japanolog, v arabsky mluvících zemích arabista, etc...) a zároveň jistým způsobem spjatý se zahraniční politikou rodné hroudy. Zatím se však setkávám spíše s druhým aspektem. Ministr zahraničí nepošle na misi kariérního diplomata, nýbrž kohosi, kdo mu kdysi kdesi podržel tašku, resp. je v průšvihu a nezbývá, než ho uklidit z dosahu justice.
Dobrá, je v kompetenci zaminýra jmenovat diplomaty a prezidenta je schválit. Dobrá, ti dva by se měli dohodnout. Jistě, asi to nejde bez obvyklého "já na bráchu, brácha na mě". Ale, proboha, to už se opravdu v této zemi stalo standardem, že se obchoduje, šmelí, handluje!!! s lukrativními posty zcela veřejně a bez sebemenšího náznaku studu? To už vážně tenhle národ zdegeneroval natolik, že podobné zprávy považuje za běžné a ani se nad nimi nepozastaví???
Nemohu si pomoci, ale v posledních třech letech se stala česká politika odpornou zvráceností. A lidu už to nevadí, protože je to "vlastně normální". Z darebáků jsou náhle předsedové správních rad, velvyslanci, poradci a bůhvíco ještě. A všem je to jedno, neboť každý má hlavně starost, jak si nacpat teřich!
Jdu blejt, velebnosti...
